Je to pro nás silné znamení, že nic nekončí

Tým kandidatury se už otřepal z prvního šoku a setřel slzy zklamání. Práce nekončí, naopak. Partneři jej zahrnuli podporou, a dokonce přibývají další. “Už teď nás kontaktují velká i menší města, která s námi chtějí spolupracovat.” říká koordinátorka kandidatury Marie Silondi. 

Když jsem sledovala vyhlášení v Broumově na Dětském hřišti, byla jsem překvapená, jak nervózní jsem nakonec byla, jak mi bušilo srdce. Pro vás v Praze to muselo být infarktové...

Celý den jsme prožívali neskutečně intenzivně! Do poslední chvíle jsme věřili tomu, že musíme vyhrát. Až když si při vyhlášení jako poslední vzala slovo předsedkyně komise a začala používat věty, které jsme použili v bidbooku a během prezentace, v tu chvíli mi došlo, že jsme prohráli. Byl to šok jako blázen. Prostě mluvila, jako když se s námi loučí… Mně osobně trvalo několik dní, kdy jsem x-krát denně prožívala obrovskej smutek včetně slz, protože jsme do toho dali všechno a myslím, že jsme odvedli skvělou práci. Takže na jednu stranu strašná rána, na druhou jsem byla hrozně vděčná. Sice jsme skončili druzí, ale i Budějovice říkali, že jsme pro ně nebyli, teď nechci aby to vyznělo nějak...

Že jsme pro ně byli výzva?

To určitě. A věřím, že to byla i velká výzva pro porotu, která musela porovnávat věci, které se porovnat nedají.

Co se v týmu kandidatury děje teď? Věřím, že hlavně odpočíváte.

Poslední měsíce byly extrémně náročné a poslední týdny jsme jeli nonstop a pod velkým tlakem, takže po vyhlášení jsme prostě odpadli. Někteří z nás neměli pořádnou dovolenou dva roky. Takže teď si všichni berou volna, dávají se dohromady, ale zároveň pracujeme, jedeme dál.

Jaké úkoly vás čekají v dalších dnech a týdnech?

Kromě toho, že se řeší administrativa, finance a podobné organizační věci, což je u tak velkého projektu práce na několik měsíců, tak nás nesmírně příjemně překvapily reakce programových partnerů a další lidí, kteří nás podporují. Říkají nám, že i když jsme nezískali titul, tak pro ně jsme vítězi. A to nás strašně motivuje. Ostatně jak ve svém proslovu také řekla předsedkyně poroty, sama ze své zkušenosti v Dánsku ví, že když město skončí ve finále druhé, umožní mu to jít svou vlastní cestou ve svém tempu…

Protože hostit titul je závazná smlouva…

Přesně tak, není to žádná sranda. Pro nás může být hezkou inspirací Ostrava, která v minulém finále skončila druhá za Plzní, ale dnes je skvělým příkladem toho, jak být finalistou může městu pomoct v jeho dalším rozvoji.

Jak konkrétně?

Nedávno jsem mluvila s jedním členem týmu ostravské kandidatury, který si v poslední době dělal revizi své finálové přihlášky a většina projektů se realizovala. Pro nás je to silné znamení, že nic nekončí a momentálně procházíme jednotlivé projekty a znovu kontaktujeme programové partnery, abychom se mohli rozhodnout, jak postupovat dál. To, co Broumov dokázal je velká věc, pro celou Evropu a už teď nás kontaktují města, jako například Pszczyna v Polsku. Jsme pro ně příkladem, jakou cestou můžou jít menší města na periferii. Takže zářez jsme udělali.

Barbora Fialová

 

FOTO: Tým kandidatury po vyhlášení, autor: Petr Zewlakk Vrabec

FOTO 2: Čekání na výsledek, autor: Petr Zewlakk Vrabec