Nechceme stres. Máme na práci lepší věci

Venkovská města, čtvrtě megapolí, ale i zapadlé horské vesničky z celého světa jsou součástí sítě pomalého turismu - asociace Cittaslow. Vznikla před třiadvaceti lety v Itálii, má bezmála 300 členů a nově je také velkou inspirací pro Broumov 2028. “V prvé řadě bych chtěl pogratulovat Broumovu, že se vydal cestou pomalého turismu,” říká hlavní tajemník asociace Pier Giorgio Oliveti.   

Předpokládám, že u vás v Itálii bylo hodně turistů, proto vaše asociace vznikla…  

Ano, jistě, “turismus” je jedním ze sedmi důležitých témat Cittaslow, ale my se zaměřujeme hlavně na „rovnováhu“. Je možné být moderní, ale pomalý? Nemít turbo turismus, ale pokročilejší stadium? Cittaslow už funguje dvacet tři let, od roku 1999. Tady v okolí Orvieta. My chápeme, že svět se globalizuje a lidé se stěhují do měst, tím pádem je spousta věcí levnějších, jednoduše pohodlnějších. Ale pak je tady druhá strana - lokální tradice, duch místa, ale i sociální a environmentální udržitelnost..  

Místní komunita…  

Ano, to jsou výhody života na malém městě. My říkáme “sense of the limit”, neboli mít na paměti limity. Někdo mluví o růstu, ale mluví o kvantitě, nikoli kvalitě života. Růst není možné donekonečna, rozhodně nechcete růstem něčeho zničit sami sebe. Příliš mnoho turistů zničí ducha místa a kvalitu bydlení. Pak jsou zase místa, kde je nula turistů. To taky nechceme.  Komunity se scvrkávají, malé vesnice by zmizely, nejsou školy ani služby, jen starší lidé. Tohle není cesta. Proto potřebujeme rovnováhu. Musíme být moderní, ale zároveň lidští. A ekologicky udržitelní. Fantastická zpráva je, že jsme velmi úspěšní. Pomalu, potichu, ne příliš marketingu. Nechceme se moc stresovat, máme na práci lepší věci.   

A jak to tedy děláte?   

Děláme to různými projekty, se kterými máme rozsáhlé zkušenosti. Nejsou to jen projekty na turistiku, ale také na infrastrukturu, vzdělávání, sociální politiku nebo mobilitu. Máme speciální know-how, používáme globální trhy, rychlé technologie, ale připojujeme se k nim pomalu. Jsme lidé, kteří mají své limity.   

Jsou vašimi členy spíš města nebo vesnice?   

My jsme asociace velkých i malých komunit. Zastupujeme velké rodinné hotely, ale i malé restaurace. Snídani ale nabízí z lokálních zdrojů, zaměstnávají místní lidi. Víte, byl jsem v Číně, navštívil jsem krásnou oblast Lijiang in Yunnan Province, která je na seznamu památek UNESCO. Většina lidí, kteří tam byli pro turisty, byla odjinud. Takhle se produkuje velké HDP, ale ne štěstí a výhody pro místní obyvatele.  

Co musí město udělat, aby se stalo členem CittaSlow?  

Máme takový seznam kritérií, je jich 72, a když splníte minimum 50 z nich, můžete se stát členem Cittaslow. A nemusí to být jen města nebo vesnice samotné. Může to být i oblast, ve které je sdruženo více samospráv, protože někdy je jedna vesnice příliš málo na to, aby mohla dělat některé projekty, například co se týče zemědělství a čerstvého jídla. Cittaslow ale může být i městská čtvrť, používáme pak termín “Cittaslow area”. Spolupracujeme s jednou z městských čtvrtí v Barceloně, která se podílí na projektu sousedských trhů s čerstvou, místní zeleninou. A to je pro místní, nikoli pro turisty. Nyní máme první kontakty v Římě, dělali jsme projekty v Izmiru v Turecku nebo ve francouzském Bordeaux, dokonce v Taipei nebo Pekingu. Tam jsme zrovna začali s pilotním projektem.  

Můžete mi říct příklad zajímavého projektu ve městě srovnatelném s Broumovem?   

Tak třeba Tirano, nevelké město pod Alpami, kde mají velké plány s využíváním dřevěného odpadu z místního podnikání. Zdejší oblast je bohatá na dřevo, je tady továrna, ve městě fungují umělci, kteří z dřeva dělají různé výrobky, dřevěný nábytek. A odpad z tohoto lokálního průmyslu spalují a sedm tisíc obyvatel města a veřejné budovy mají topení a teplou vodu. Turismus v jejich podání není o chození po pamětihodnostech, tady se necílí na luxus. Jde hlavně o zapojení zážitků z onoho místa. Aby turista pochopil, jak se zde žije. 

Jak se to dělá?  

 Takže turista jde s místním rybářem třeba na ryby. Takové pojetí je samozřejmě limitováno nejen kapacitou, ale i sezónou. Každá sezóna a každé místo nabízí něco jiného, něco svého. Ještě vzpomenu Usseglio, což je horská vesnice v turínských Alpách, velice odlehlá, chudá ekonomika, horské prostředí, pastýři a ovce. Oni se ale podívali do budoucnosti a hledali chytrá řešení. S podporou moderních technologií chytře vyřešili dopravu do školy, mají místní pekárnu a zejména zhodnocují svůj hlavní produkt, sýr “La Toma”. Je to jen příklad, jak vesnice v těchto extrémních podmínkách může změnit směr a může se stát novým fantastickým místem k životu. Když vymyslí ekonomickou aktivitu pro turisty s ohledem na místní limity. Je to jen ve změně myšlení. 

Ještě vás něco napadá nějaký příklad?  

Další příklad může být třeba Parrano, vesnice nedaleko Orvieta, která se snaží přilákat nové obyvatele. Leží v kopcích, má hrad a terasy v lesích, ale mladí lidé odcházejí. Do Florencie, do Říma. Nejsou tady pracovní příležitosti, sociální aktivity, kultura, je to komplikované. Snaží se nějak přizpůsobit, změnit to kouzlo a výhodu onoho místa, aby byl přitažlivý pro nové lidi. Používají nové nástroje, smart řešení pro odlehlé domy, elektrické autobusy, kola pro turisty. Ve městě je to normální, ale na vesnici ne. Založili městskou laboratoř na výrobu lokálních produktů: zavařenin, octů, marmelád nebo také sazenic místních odrůd. Další příklad může být středně velké městečko Chiavenna, v horách, na hranicích Itálie a Švýcarska. Jméno znamená klíč k Alpám, protože se zde nacházejí dva horské průsmyky. A tady udělali hub, jakousi centrálu pro dálkové pěší trasy. S dopravou, přepravou zavazadel pro starší turisty. Zajímavé, smart, outdoor projekty. Takže abych to zkrátil, každé místo má něco do sebe. Jde o to ne pouze přežívat, ale vzkvétat. Stavět na tom, co máme. Ale bez toho, abychom sami sebe zničili.