Obnovení Svatojiřské pouti

Předposlední dubnovou sobotu bylo mezi Otovicemi a Martínkovicemi opravdu živo. Několik stovek místních se sešlo, aby znovu oživilo tradiční Svatojiřskou pouť. Dali jí však novou podobu. V průvodu, který šel od kostela sv. Barbory v Otovicích ke kostelu sv. Jiří v Martínkovicích, šli namísto faráře starostové obou obcí a za nimi místní, kteří místo odříkávání modliteb živě diskutovali mezi sebou. Z průvodu byl slyšet smích na všechny strany. 

Úsměvy a dobrá nálada putujících

Na mostě přes Stěnavu pak stáli místní muzikanti, kteří průvod vítali a doprovázeli ho na cestě do fyzicky nejtěžšího úseku poutě. Na kopci byla odměnou pro všechny „poutníky“ ožívající fara Hoprich a kostel sv. Jiří se zapůjčenou sochou stejnojmenného patrona bojujícího s drakem. Na faře se konala vyšívací dílna studia Upupæpop a v kostele komentovaná prohlídka, a pak také mše.  Na duchovní část pouti navázala pod martínkovickým kopcem volná zábava. Každý si tu našel to svoje a zároveň měl možnost po dlouhé zimě a období, kdy jsme kvůli covidu zůstávali uzavření ve svých domovech, potkat se sousedy.  

Hudební povzbuzení v nejnáročnějším úseku trati

Jitka Nigrinová z městského úřadu v Broumově se pouti účastnila jako dobrovolnice na stánku s občerstvením a takto akci zhodnotila: „Program měli pořadatelé dle mého názoru zmáknutý a do puntíku naplánovaný, což bylo super, ale u venkovních akcí je vždy zásadní, aby vyšlo počasí, což se však nedá naplánovat, počasí člověk neporučí… Naštěstí počasí akci přálo a louka Na Písku byla plná – bavili se dospělí i děti. Zkrátka den, jak má být, zábava, setkání a povídání si s přáteli, dobré jídlo a pití. Z akce jsem měla dobrý pocit a vlastně i radost za lidi, že se to tak povedlo. Tak snad zase příští rok.” 

Koordinátorka kandidatury Marie Silondi zase přišla na pouť se svým synem a kamarádkou: „První ročník znovuobnovení pouti mě upřímně překvapil svojí velikostí a obrovským zájmem lidí. Měla jsem radost, že jsem nemusela jíst jídlo z plastových tácků, ale z krásných starých talířů, které jsme si pak sami museli umýt. A při společném mytí se člověk dal hned do řeči s dalšími lidmi. Byla to pro mě nečekaná, ale skvělá drobnost.” 

Vyšívací dílna na faře Hoprich

Prostor mezi Stěnavou a hospodou Na písku byl zaplněný lidmi. Ti svou přítomností vytvořili skvělou atmosféru a dali jasně najevo, že sousedské akce jako tahle jsou potřeba. Na podporu podobných sousedských akcí je tu grantový program Máme rádi Broumov(sko), který napomohl obnově Svatojiřské pouti. Máte v hlavě nápad, jakou další tradici by bylo dobré oživit? Nebo máte nápad na jinou sousedskou akci? V červnu vyhlásíme další ročník grantového programu, a kromě financí vám dáme i metodickou podporu a propojíme vás s dalšími aktivními lidmi, se kterými můžete sdílet své zkušenosti a pomáhat si navzájem. Program totiž podporuje hlavně ty, kteří s komunitními aktivitami teprve začínají.  

Socha sv. Jiří, patrona pouti

A co ze své letošní zkušenosti Kristýna Kvapilová, aktivní občanka Otovic a jedna ze spoluorganizátorek pouti, doporučuje všem, kteří se chtějí pustit do něčeho podobného? „Aby se nebáli říct si o pomoc. A to hlavně v místní komunitě. Za mě je podstatné, aby lidé přijali akci za svou. Aby věděli, že se můžou zapojit do organizace a že jsou na akci vítáni. Také se snažíme o otevřenou komunikaci se všemi aktéry. Je důležité naslouchat ostatním a najít cestu, která bude příjemná pro všechny. Zároveň se člověk nesmí nechat zviklat pochybnostmi nebo kritikou, bez které se to neobejde.” 

Těšíme se na Vaše projekty, které do programu přihlásíte – společně oživíme celé Broumov(sko). 

A ať žije Svatojiřská pouť a další sousedské akce!