Přeplněná Střelnice a zářící dětské oči

Sto dětí, patnáct lektorů, šest měsíců práce. Hudební a taneční pásmo Letem světem nás v půlce února přeneslo z broumovského “Střeláku” třeba až na brazilský karneval. Přečtěte si reportáž z výjimečné akce, která propojila celý Broumov.

Když se kolem čtvrté odpolední dobývám i se dvěma dětmi, zavazadly, letáky a svačinami zadními dveřmi do sálu na Střelnici, panuje zde mírný mumraj. Ze všech stran se ozývají nesourodé tóny na všelijaké nástroje, před očima se míhají puntíkaté sukně a flitrované klobouky. Královny krásy z představení Zlatá šedesátá sedí jako bílé květy v předsálí a tváří se nezúčastněně. Pro mnohé z nich už je toto vystoupení ixtá repríza, ale co naplat. To je úděl této branže.

Letáky předávám a s kolegyní Pavlou Jenkovou z kandidatury vybíráme místo, kam postavit náš rollup neboli stojan v barvách kandidatury Broumova 2028. “Dáme ho před zrcadlo a budeme ho mít dvakrát,” napadá mě geniální myšlenka, načež mě Pavla upozorňuje, že je stojan potištěný jen z jedné strany. Tak nic.

“Musíme vás poprosit, běžte ještě z sálu, teď bude probíhat generálka,” vyprovází jeden z pořadatelů několik rodičů, dveře se zavírají. Běžím domů udělat večeři a odevzdat menší z dětí, vracíme se s dcerou těsně před šestou. Je už tma a Střelnice září a šumí do noci jako včelí úl. Vybíháme po schodech do předsálí a dál to nejde. A není to jen špunt ve dveřích. Celý sál je plný až ke stropu, sedí se i podél stěn a na zemi. Na druhé stráně sálu vidím známé tváře, přibíháme na poslední chvíli a sedáme si na podlahu.

Na pódium připlouvá naše paní učitelka z dramaťáku jako sám hvězdný třpyt na rudých podpatcích. Uvádí trojici úvodních řečníků, kteří mají organizaci krásného počinu “na svědomí”. Za město radního Michala Čepelku, koordinátorku programu OnStage Pavlu Jenkovou a ředitele broumovské “zušky” Štěpána Přibyla.

Místo diskotéky kytary

“Chtěl bych vám říct jen dvě věci. Že je skvělé, že se myšlenka na tohle představení naplnila, jsem šťastný, že jsme tady společně, a že se to povedlo. Druhá věc, která mi leží na srdci je tato. Prosím, neodvracejme tvář od našich společenských problémů, protože jen tak budeme pokládat správné vzory pro naše děti. Ty jsou rády, když můžou být prostě štastní a dělat věci, co je těší a jsme to jen my dospělí, kdo jim do toho, lidově řečeno, hází vidle,” říká moc pěkně. Pak už jen koukáme s otevřenou pusou a pořád strašně tleskáme.

Nejprve malému smyčcovému orchestru, který navzdory neposedným dětem v sále, odehraje soustředěně a krásně skladbu Jana Křtitele Vaňhala a větu Bachova koncertu. Romské kapele Gypsy Čhave pod vedením charismatické Evy Kroupové. Malým tanečníkům z projektu OnStage, kteří se pustili do jistě náročné choreografie o dvaceti lidech a v návalech emocí si ani nevychutnají potlesk publika a horem pádem prchají z pódia.

Při posledních vystoupeních v lidových krojích, španělských rytmech a ochutnávce brazilského karnevalu už tancuje půlka sálu. A když vystoupení samotné končí, spoustě z nich nechce přestat.

Diskotéka se sice nekoná, ale aspoň vzniká prostor pro komorní kytarový koncert v předsálí v podání kluků z Gypsy Čhave. Domů tak odcházíme za melancholických tónů romských balad a bereme si ponaučení pro příště.

“Kluci pak ale ještě hráli i takové české klasiky jako třeba stánky, takže nakonec parádní atmosféra pro všechny, kdo ještě zůstali a ochutnávali u nás místní výrobky a povídali si na baru. Všem dětem svítila očka nadšením a spokojeností,” píše mi pak ještě kolegyně z kandidatury Kateřina Agnolozzi. A to je pro nás největší odměna.

Foto: Alena Hlaváčková