Rozhovor s Anetou Farkašovou: Každý člověk se počítá – i malé kroky mají velký význam

Aneta Farkašová je školní sociální pedagog a asistentka pedagoga na Základní škole a Praktické škole Broumov. Dlouhodobě se angažuje v broumovské romské komunitě. Pracuje s romskými ženami a mládeží. Vede spolek Amaro Drom, který slouží jako platforma pro setkávání a podporu romských žen, a je zapojena do několika celorepublikových projektů zaměřených na podporu romské komunity. V rozhovoru nám Aneta přiblížila svou práci, aktivity i osobní motivace.

Jak proběhl váš nedávný výjezd do Prahy se spolkem Amaro Drom?

Za podpory organizace Broumov 2028+ jsme mohly se ženami navštívit Prahu. Do Prahy nás z Broumova vyjelo dvanáct a cesta pro nás byla zážitkem i inspirací. Setkaly jsme se s Claudií Laburdovou z organizace Slovo 21, koordinátorkou projektu Manushe. Já jsem také součástí projektu Manushe a jsem lokální koordinátorkou projektu Mluv nahlas.

Můžete přiblížit projekt Mluv nahlas, kterého jste součástí?

Projekt Mluv nahlas organizace Slovo 21 se zaměřuje na problematiku domácího násilí na romských ženách. Snaží se tento problém zviditelnit a omezit. Během našich setkávání si povídáme, vyplňovaly jsme i dotazníky a snažily se zmapovat, jak ženy chápou různé typy násilí. Diskutovaly jsme o tom, co vše může být považováno za domácí násilí, aby ženy věděly, na co si dávat pozor.

Jak jste začala s organizací Slovo 21 spolupracovat?

Vedla jsem spolek Amaro Drom a dostala jsem doporučení na organizaci Slovo 21. Kontaktovala jsem je a před rokem jsme začali spolupracovat. Jezdíme na semináře a workshopy, kde probíráme různá témata, jako třeba právě domácí násilí. Nedávno jsme měly třídenní seminář s lektorkou a psycholožkou, kde jsme mimo jiné hodnotily, jak se projekt daří v praxi. Sešlo se nás tam 25 žen ze tří měst (Broumov, Náchod a Chomutov). Často na seminářích i prezentuji, i když z toho jsem vždy nervózní.

Pomáhá tento projekt podle vás romským ženám?

Určitě. Často se setkáváme s tím, že ženy nevědí, kde je hranice mezi „normálním“ chováním a násilím. Například si myslí, že když jim partner kontroluje telefon, je to projev lásky. Ale i to může být projev manipulace. Starší ženy tuhle problematiku často vnímají jinak než mladší generace. Je důležité o tom otevřeně mluvit, aby ženy mohly lépe rozeznat, co je přípustné a co už ne.

Jaký je rozdíl ve vnímání domácího násilí mezi mladší a starší generací?

Rozdíly tam jsou, ale hodně záleží na prostředí, odkud dívky pocházejí. Pokud vyrůstají v konzervativním prostředí, kde muž vede rozpočet a žena se stará o domácí práce a nemá žádné vlastní peníze, pak tyto postoje přebírá. Ale není to tak u všech, pozoruji, že situace se zlepšuje a mladší generace si na tyto věci dává větší pozor.

Jak jste se seznámila s Pavlou Jenkovou, koordinátorkou Broumova 2028+?

Když Pavla přijela do Broumova, chtěla se seznámit s romskou komunitou. V té době jsem už 10 let pracovala jako terénní pracovnice v Centru pro rodinu, takže jsem s Pavlou udělala takovou depistáž. Od té doby jsme v kontaktu a spolupracujeme.

Proč jste opustila práci v Centru pro rodinu?

Po deseti letech jsem chtěla zkusit práci s mládeží. Přešla jsem na Základní školu a Praktickou školu v Broumově, kde pracuji jako asistentka pedagoga a školní sociální pedagog pro žáky osmých a devátých tříd. Je to náročné, ale baví mě vidět, jak se děti mohou rozvíjet, pokud mají podporu. Člověk se na ně musí napojit, pak to s nimi není složité. Líbí se mi, že vedení školy a pedagogové na této škole mají skvělý přístup k žákům. Také mě podporují v aktivitách s romskou mládeží, které jsou často i nad rámec běžné výuky.

Jezdíme se školou na různé exkurze do firem na Broumovsku a odborných škol. Děti pak často samy přijdou a říkají: „Já to nedokážu, já to nedám.“ Tenhle strach a nízké sebevědomí jsou jedním z důvodů, proč někteří na odbornou školu nakonec nenastoupí. Pro mnoho rodin je finančně nemožné, aby jejich děti každý den dojížděly do jiných měst nebo byly na intru. Je to velká škoda, protože právě vzdělání je klíčem k lepší budoucnosti.

Z toho důvodu vzniklo na škole po roce 2000 detašované pracoviště SPŠ/OŠ/ZŠ z Nového Města nad Metují. V Broumově byl otevřen studijní obor prodavač a kuchař. Naši žáci ze ZŠ mohou přestoupit na tyto tzv. „E“ obory. Proto se snažím nejen žáky, ale i rodiče motivovat k tomu, aby jejich děti dále studovaly na odborné škole, kterou mají v místě bydliště.

Jaké jsou vaše další aktivity?

Jsem zapojená do projektu Podpora rovných příležitostí z Národního plánu obnovy, který se zaměřuje na pomoc školám s větším podílem sociálně znevýhodněných žáků a řeší nerovnosti ve vzdělávání. Měla jsem skupinu dívek, které si mohly udělat rekvalifikační kurz. Jedna z nich kurz úspěšně dokončila a získala certifikát modelářky nehtů, což je velký úspěch.

Také se snažím mladé lidi motivovat. Pořádala jsem setkání, kam jsem například pozvala vedení města, přišel i pan starosta Vodochodský. Pozvala jsem i úspěšné osobnosti z romské komunity, jako je třeba Richard Samko původem z Náchoda, který pracuje jako moderátor České televize. Snažím se dětem trochu zvýšit sebevědomí, to jim často chybí. Setkání si děti často i organizují samy. Kluci donesou kytary, hrají, zpívají, děvčata pletou náramky nebo si lakují nehty. Mrzí mě, že společnost na tyto děti pohlíží často negativně, přitom to je všechno o přístupu.

Co vás na vaší práci nejvíc těší?

Vidět, že moje práce má smysl. Děti jsou vděčné a je vidět pokrok, kterého dosahují. I když je to časově náročné, stojí to za to. Snažím se vytvářet prostředí, kde se děti mohou rozvíjet, věřit si a objevovat své možnosti. To stejné vidím i u žen, se kterými tvoříme skvělou partu.