Skvělé věci se dějí za rohem

Destrukce Martínkovic završená syrovým hudebně-performativním vystoupením. Zkrátka takový běžný pátek ve vsi nedaleko Broumova. V pozdním odpoledni posledního červnového pátku se na sluncem rozpálené točně autobusu sešla nesourodá skupina zvědavých místních i přespolních, aby si prošla Martínkovice spolu se spisovatelem a sociologem Standou Bilerem a místním historikem Honzou Hamerským.  

Akci pořádalo Vzdělávací a kulturní centrum Broumov a Broumov 2028+. Procházka se jmenovala Destrukce Martínkovic a odkazovala na knihu Standy Bilera Destrukce, za kterou získal cenu Magnesia Litera. Název akce byl po interní diskusi pořadatelů zjemněn podtitulem „literární procházka po krásách, které na první pohled nevidíme“. Honza Hamerský se postaral o zasvěcený výklad o historii místa a Standa Biler, červnový rezident klášterního literárního domku doplňoval výklad trefně vybranými pasážemi ze své knihy. Román Destrukce sleduje osud učitele, který utekl z města na venkov za klidem. Děj by se mohl odehrávat v kterékoliv vesnici – i v Martínkovicích.  

Poslední zastávka procházky byla u pomníku v bývalém zajateckém táboře nyní na vojenském hřbitově. V chladivém stínu pod velikým dubem vyprávěl Honza o vodovodu, který byl vykoupen životy zajatců a Standa přečetl pasáž knihy s kafkovským nádechem zachycující absurditu i naději života. 

„Většina kulturních událostí, jichž jsem byl na Broumovsku v červnu svědkem, se udála v Martínkovicích. Tajně doufám, že se tato zdánlivě nenápadná obec jednou odhodlá ke kandidatuře na evropské hlavní město kultury. Snad i procházka doprovázená četbou z mé knihy Destrukce přispěje k budoucímu úspěchu. Nikdy nezapomenu na tu rozpálenou asfaltovou cestu, jíž jsme šli spolu vstříc bývalému hřbitovu zajatců. Sami jsme v tu chvíli byli trestanci slunce, zmítání vlastní slepou vůlí a strachem být nadobro na tomto světě sami,“ říká k procházce autor knihy Standa Biler.   

Téměř všichni účastníci a účastnice procházky se poté přesunuli na protější kopec na faru Hoprich, kde lidé z kulturního centra Hoprich, literárně-kulturního časopisu Revue Prostor a Šrumce pořádali večer na téma Mezi námi zvířaty. Kde je hranice mezi člověkem a zvířetem? Co nám dává právo stavět se na piedestal pána tvorstva? To byly otázky, které ať už vyslovené či nikoliv, doprovázely celý večer. Performativní vystoupení básnířek a básníků dávala prostor k zamyšlení. 

Následovaly hudební performance, které tvořily příjemnou kulisu večera. Lidé posedávali na připravených židlích, na travnatém kopečku naproti pódiu, bavili se, poslouchali. Když se nebe zbarvilo do černa, najednou potemněla i stodola fary. Začalo vystoupení Andyho the Doorbum. Ze tmy se ozývalo hřmění, přicházely a zase odcházely záblesky světla. Do toho začal Andy zpívat. Zpíval příběh o temnotě světa, ale i o naději. Jako by k nám promlouvala bytost prastarého světa. Muž, kterého bychom si na ulici možná ani nevšimli, předvedl vystoupení, na které rozhodně nezapomeneme. Nemusíme chodit daleko, abychom něco zažili. Skvělé věci se totiž dějí za rohem.