Babička utíkala před válkou...

Irena Jeremiášová přišla do Broumova ze Slovenska. Utíkala před válkou, u toho se starala o šest sourozenců. Její a další příběhy broumovských Romů jsou součástí vzpomínkového projektu pro akci Romano Drom, Romská pouť, která se bude konat v Broumově 6. dubna.  “Když nám to vyprávěla poprvé, hodně jsme plakali,” říká její vnučka Nikola Jeremiášová, která společně s Broumovem 2028 minifestival pořádá. 

Loni jste pomáhala s broumovským Romfestem, kde jste měla na starost “dětskou sekci”. Letos se podílíte na Romano Drom. Co to pro vás znamená?

Jsem nadšená, že se můžu zapojit. Že tady je ta možnost spolupráce a šance do budoucna a strašně se na to těším. Máme tady hodně hudebně nadaných dětí, můj syn hraje na kytaru, děti známých taky na kytary, i na varhany. Však budou v dubnu vystupovat v klášterní zahradě. A kromě dětí z OnStage ještě taneční soubor z Broumova od Martiny Lichnovské.

Vy sama jste pro Romano Drom zaznamenala příběh své babičky. Překvapil vás?

Ani ne. Babička to všechno vyprávěla mamince a celá rodina zná příběh od ní. Když jsme to slyšeli poprvé, bylo nám to hodně líto, plakali jsme. Moje babička byla ze Slovenska a válka přišla když byla ještě malá. Musela se ale starat o rodinu, byla ze sedmi sourozenců a tak chodila žebrat o jídlo.  Ve vesnici ji lidi měli rádi a tak jí vždycky něco přispěli. Před válkou pak utíkali a když jí bylo patnáct, přišli do Broumova. Seznámila se tady s dědou, který byl taky původně ze Slovenska. Vzali se, děda dostal baráček, pracoval spoustu let u dráhy. Babička zase celý život pracovala ve Vebě. Měli ji tam rádi.

Co ty ostatní příběhy? Znáte je?

Neznám a těším se, až se o nich na vernisáži dozvím.

V rámci Jednoho světa se v Broumově promítal film Pongo Calling o Romovi, který emigroval. Přemýšlela jste někdy o tom, že byste z Broumova odešla?

To ne. Líbí se nám tady, narodili jsme se tady, je to naše město. Nedávno jsme koupili zahradu, hodně času trávíme tam. Taky chodíme s dětmi na cyklostezku na kola, na koloběžky. Jsme tady zvyklí a naše děti taky. Navíc mám starou maminku a mladší sestru v Náchodě. Máme tady zázemí.

Co vám v Broumově nejvíc chybí? 

Určitě práce. Už rok si hledám práci a nejen v Broumově, ale v Polici, Hronově, Náchodě a co mluvím se známými, nejsem sama. Všude je dost plno. Ale jinak kultura je tady nádherná, máme krásné památky.

Plánujete do budoucna nějaké další kulturní akce?

Přemýšleli jsme s holkama, že bychom udělaly romský ples, protože ráda tancuju a miluju romskou hudbu. Doufám, že bude dál pokračovat spolupráce s holkama z kandidatury, OnStage kroužky pro děti jsou super. Navíc s kamarádkou Andreou Zálišovou už dlouho hledáme prostory pro náš vlastní dětský taneční kroužek, takže kdybyste o něčem věděli, budeme rády.